Z Cameron Highlands jsem pokračoval do hlavního města Malajsie – Kuala Lumpur. Pětihodinovou cestu jsem absolvoval autobusem za 40 MYR. V autobuse jsou vždy 3 sedačky v jedné řadě, a tak jsou hodně prostorné a je zde opravdu dost místa na nohy. K maximální spokojenosti chyběla jen zásuvka pro notebook a WiFi.

Do Kuala Lumpur jsem dojel na staré autobusové nádraží Sentral. Autobusy zde zastavují v podzemí – takové zvláštní místo. Kousek od nádraží je stanice nadzemní dráhy, kterou jsem se vydal pár zastávek až k našemu hotelu „Holiday Inn Express“ blízko KLCC parku a dvou věží Petronas Twin Towers. V recenzích hotelu jsem četl o výhledu na věže přímo z pokojů, ale bohužel jsem je neviděl. Ve výhledu totiž stála novostavba výškové budovy. Těch je obecně v Kuala Lumpur opravdu velké množství a překvapilo mě, že město má jen o trochu více obyvatel než Praha (zhruba 1,7 miliónu).

Kousek od hotelu leží obrovské nové nákupní centrum Pavilion s 10-ti patry. Od tohoto centra vede koridor, kterým asi za 15 minut dojdete přímo ke KLCC parku do obchodního centra Suria a ke věžím. Ještě večer jsem se na ně šel podívat a ten pohled je úchvatný. Po setmění se navíc spustila fontána se svou barevnou a hudební show.

Druhý den jsem šel pěšky přes ulici Jalan Alor směrem k Chinatown. Tato ulice je plná stánků a restaurací, kde můžete ochutnat tradiční malajsijské jídlo. Bohužel přes poledne zde bylo otevřeno jen několik málo restaurací, a tak jsem se nakonec najedl v malém stánku kousek dál. V Chinatown naleznete plno obchodů, kde koupíte vše od kabelek (značkových samozřejmě 😉 ), oblečení, hodinek, bot až po suvenýry.

Potom jsem pokračoval Uberem k čínskému buddhistickému chrámu Thean Hou Temple. Cesta s příjemnou řidičkou mě stála 1 MYR, což si vysvětluji nějakou akcí Uberu. Bylo zde jenom pár lidí a z chrámu je velmi pěkný výhled na celé město včetně dvou věží a také televizní věže Menara Tower. Zvláštní bylo, že uvnitř chrámu sedí po obou stranách obsluha s počítači a platebními terminály. Můžete si tam koupit nějakou věc, kterou poté chlapík s vysokozdvižným vozíkem umístí na stěnu chrámu.

Na 18 hodin jsem měl objednanou vyhlídku z věží. Lístek jsem objednal už několik dní předem on-line, jelikož bývají často vyprodané. Kromě internetu je můžete koupit i přímo dole ve věžích, ale prý se na ně stojí ráno fronta. Jeden lístek stál 85 MYR.

Po bezpečnostní kontrole, kde mi vzali selfie tyčku, vyjedete k mostu, který spojuje obě věže. Most má dvě patra a není pevně spojen s věžemi, ale je na nich zavěšen. Most má sloužit i k případné evakuaci, ale z nedávného incidentu vyplynulo, že jeho kapacita není dostatečná. Z mostu jsme pokračovali výtahem nahoru do vyhlídkového patra, což je nejvyšší patro, kam se ve věžích můžete dostat (kromě vyššího technického patra). Výhled z věže je úžasný a kolem dokola jsou vidět silniční tepny a ostatní mrakodrapy. Při pohledu na druhou věž uvidíte v dáli i televizní věž Menara Tower, která je jen o něco nižší a také se na ní nachází vyhlídková plošina.

Následující den jsem naplánoval výlet k vápencovým jeskyním Batu Caves. Využil jsem opět Uber, kterým jsem jel k železniční stanici „Bank Negara“. Jízda Uberem stála opět 1 MYR a cesta vlakem přímo k Batu Caves stála 2,3 MYR. Přitom vlak byl nový a moderní, jen jako všude, velmi klimatizován. K jeskyni Batu Caves vedou čtyři řady prudkých schodů. Nahoře najdete dva stánky s občerstvením a chrám včetně pobíhajících opic. Celkově na mě místo působilo dost špinavě a velmi turisticky, což mě zklamalo.

Další den jsem už odjížděl do Singapuru. K cestě jsem vybral autobus společnosti Oddysey za 60 MYR, který odjíždí od nákupního centra eCurve, kam jsem se dopravil taxíkem pomocí aplikace Grab. Autobus sliboval WiFi připojení, které ale nakonec nefungovalo. To mi však tolik nevadilo, jelikož jsem využíval mobilní připojení. Byla tu však zásuvka, a tak jsem mohl pracovat na notebooku. Autobus byl jinak čistý včetně velkých pohodlných sedadel. Cesta nakonec trvala zhruba šest a půl hodiny díky zdržení na hranicích a dopravní zácpě v Singapuru.