Na ostrov Gili Air jsme jeli rychlou lodí společnosti Ekajaya z Padang Bai na Bali. Cesta trvá asi hodinu a půl a zastavuje se nejdříve na větším a známějším ostrově Gili Trawangan. Mezi těmito ostrovy je ještě menší ostrov Gili Meno, na kterém se nachází slané jezírko.

Všechny Gili ostrovy jsou poměrně malé. K dopravě na nich se používají koně, případně elektrické skútry. Půjčit si můžete i kola, se kterými se však v písčitých cestách docela nadřete. Navíc ostrov Gili Air lze celý obejít pěšky zhruba za hodinu.

První návštěva

Na tomto ostrově jsem byl dvakrát. Poprvé s rodiči, sestrou a jejím přítelem a podruhé jsme tam byli bez rodičů. Při první návštěvě jsme se ubytovali v „Biba Village“, které se nám ale nelíbilo. Ubytování je sice hned u moře, ale klimatizace téměř nechladila, internet byl velmi pomalý (to je mimochodem běžné na všech těchto ostrovech), jeden náš pokoj nepříjemně zapáchal a snídaně jsme si představovali lepší. Při výběru ubytování si dejte pozor na vzdálenost od mešity, jinak si užijete ranní modlitbu kolem páté hodiny ranní.

Hned na druhý den jsme si objednali šnorchlovací výlet za želvami, které se zde běžně vyskytují. Veřejnou lodí stojí výlet 100 000 IDR na osobu, ale zvolili jsme nakonec soukromou loď jen pro nás za cenu 900 000 IDR. Na lodi jsme navštívili 3 místa kolem ostrova Gili Meno, který je želvami vyhlášený. Želvy jsme opravdu viděli a byla to úžasná podívaná. Na polední zastávce na ostrově Gili Meno jsme také spatřili malé želvičky, které zde opatrují do doby, než jsou samostatné a bez nebezpečí přežijí v moři.

Další den jsme šli šnorchlovat na nedalekou pláž. Prvních 50 – 100 metrů od pobřeží je mělčina s hloubkou 0,5 – 1 metru a s rostlinným porostem. Objevili jsme zde však dvě želvy, které jedly rostliny na dně. Pozorovali jsme je několik desítek minut a poskytly nám skvělý zážitek. Želvy se každých zhruba 10 minut nadechují, takže vyplavou na hladinu a dvakrát se nadechnou. Poté opět klesnou ke dnu a pokračují v pasení trávy.

Na ostrově Gili Air jinak panuje poklidná atmosféra a čas jakoby se tu zastavil. Číšníci u restaurace vás zdraví a lákají do svých podniků. Ty nejsou nikdy přeplněné a ceny nejsou o moc vyšší než na Bali. Můžete si tak vychutnat nápoje nebo jídlo při západu slunce či se jen dívat na moře a blízký Lombok, kterému dominuje sopka Mt. Rinjani s výškou 3 726 m.n.m. Kolem této hory byla vždy ráno zvýšená oblačnost a slunce začalo plně svítit na Gili Air až kolem 8 – 9 hodiny.

Dále jsme pokračovali na ostrov Nusa Penida, který se nachází blízko Bali.

Druhá návštěva

Podruhé jsme přijeli na Gili Air speedboatem z Amedu. Cesta trvala asi hodinu a lístek jsme uhádali na 175 000 IDR. Tentokrát jsme ubytování neobjednávali předem, ale na místě jsme obešli asi 3 ubytování. Nakonec jsme vybrali „Salim Cottage“ nedaleko našeho prvního ubytování. Jednalo se o typickou chatu v zahradě s otevřenou koupelnou, kde jsme byli velmi spokojeni. Ubytování nemá bazén, který však v současné době kopali před naší chatkou.

Ihned vedle ubytování se nachází kancelář potápěčského centra „Aus Diving Academy“. Na druhý den jsem si objednal ranní ponor na místě „Sunset Reef“ na jižní straně ostrova Gili Trawangan za cenu 490 000 IDR (tuto cenu mají mimochodem všechna potápěčská centra na ostrově). Na ponor jsem jel ráno sám s mým instruktorem a s ještě jednou potápěčkou z centra. Z lodi jsme začali v hloubce 20 metrů a postupně jsme plavali při dně výše. Největší zážitek bylo spatření dvou žraloků lagunových, kteří odpočívali pod korály. Tento typ žraloka většinu dne odpočívá a jako jeden z mála druhů žraloků nepotřebuje neustále plavat (jinak by se udusil). Zůstává také kolem jednoho místa a neplave nikdy příliš daleko (do 3 km). Kromě žraloků jsem viděl sépii, netopýrníky, chobotnici atd. Po ponoru jsme šli ještě šnorchlovat na naše oblíbené místo. Voda byla tentokrát docela rozvířená a byla horší viditelnost. Želvu (kareta obrovská) jsem nakonec našel trochu dále od břehu v hloubce asi 1,5 metru. Opět jsem ji několik minut pozoroval a natáčel na kameru.

Další den jsem si ráno zaplatil druhý ponor na „Turtle Heaven“, což je místo u severovýchodní strany ostrova Gili Meno. Na ponor jsem jel opět s instruktorem a jedním německým potápěčem.  Při tomto ponoru jsme sestoupili až do hloubky 23 metrů. Pod vodou jsme viděli dva druhy místních želv (kareta obrovská a kareta pravá), murénu obrovskou, mořskou okurku, perutýny, krevety a další.

Přes noc potom vydatně pršelo a poslední den bylo moře rozbouřenější s většími vlnami. Tento den jsme však již odjížděli zpět na Bali do Jimbaranu. Zvolili jsme opět velkou loď společnosti Ekajaya do Padang Bai s následným shuttle busem do Jimbaranu za cenu 300 000 IDR.