Na ostrov Bali jsme přiletěli v podvečer letadlem ze Singapuru a z letiště jsme ihned pokračovali pomocí Uberu do Padang Bai. Na letišti vládne tvrdá taxikářská mafie, kde je Uber nebo Grab zakázaný a neustále vás otravují. Proto jsem si s řidičem volal a našli jsme se na parkovišti. Padang Bai se mu zdál z letiště daleko, ale nakonec nás tam vzal a nechtěl žádný příplatek.

Padang Bai

V Padang Bai jsme měli objednané ubytování v „Padang Bai Beach Resort“, které se nachází hned na břehu blízko přístavu. Z něj jezdí větší trajekty a speedboaty na Lombok nebo Gili ostrovy. Kolem Padang Bai se nachází dvě písečné pláže – Blue Lagoon a White Sand Beach. My jsme vyzkoušeli tu první zmíněnou, která se nachází asi 8 minut chůze od ubytování. Je to malá pláž se žlutým pískem a s jednou restaurací, kde je však nádherné šnorchlování. Na opalování zde není dost místa, ale dají se využít lehátka u restaurace.

Druhý den jsme si půjčili skútry (40 000 IDR / den) a vyrazili jsme do nedalekého chrámu „Pura Goa Lawah“. Do něj potřebujete sarung, ale nabízí jej k zapůjčení v ceně vstupného 8 000 IDR. V areálu kolem chrámu najdete i jeskyni, která je plná netopýrů. Po cestě zpět jsme si zakoupili různé druhy ovoce (salak – snakefruit, pittahaya – dragon fruit, banány, guave atd.) u místních prodejců, kterých je kolem cesty opravdu dost.

Další den jsme podnikli výlet do městečka Semarapura, konkrétně do zámku „Kertha Gosa Pavilion“, který je obklopen vodou a krásnými zahradami.

Na čtvrtek jsme měli naplánovaný výlet na vzdálenější vodopád Tibumana. Poslední úsek cesty k vodopádu byl nejzajímavější, jelikož jsme projížděli úzkou cestou místními vesničkami, kde turisty moc často nevidí. Před malým parkovištěm k vodopádu se v okolí nacházejí rýžová pole, kde místní sklízeli rýži. K vodopádu se vybírá vstupné 5 000 IDR a od parkoviště stačí sestoupit asi 5 minut k vodopádu. U něj bylo asi 6 lidí, a tak jsme se u něj koupali v podstatě sami. Cestou zpět jsme zastavili u místních lidí, kteří pracovali na sklizni rýže. Bohužel neuměli anglicky, takže jsme moc nepokecali, ale zato jsme se dost nasmáli. 🙂 Podívali jsme se ale na způsob sklizně, který nás zajímal. Na poli pracují především ženy, které celý den rýži mlátí, třídí a balí.

Následující den jsme si objednali privátní taxi na celý den (500 000 IDR). Nejdříve nás řidič vzal na ukázku tradičního balijského tance „Barong & Kris Dance“, což bylo představení trvající necelou hodinu (cena 100 000 IDR). Poté jsme se podívali do místní batikárny „Sari amerta“ na výrobu oděvů pomocí batikování, slunečných barev a jiných metod. U vodopádu Tegenungan jsme plánovali, že se tam i vykoupeme, bylo tam ale dost lidí a voda nevypadala úplně dobře. Před vstupem k vodopádu se opět vybírá vstupné 10 000 IDR a poplatek chtěli i za výstup k vyhlídce nad vodopádem (10 000 IDR), kam jsme také vyšli. Z vodopádu jsme pokračovali do Ubudu, konkrétně do „Monkey Forest Sanctuary“, což je přírodní rezervace, kde žije mnoho opic (vstupné 50 000 IDR). Uvnitř si můžete zakoupit banány a nakrmit jimi opice, které si pro ně vylezou kamkoliv. Poslední zastávkou byly rýžové terasy Tegallalang (10 000 IDR). Zde jsou krásné pohledy na okolní kopce, které se využívají pro pěstování rýže v zavodněných políčkách. V okolí si také můžete koupit cibetkovou kávu, kterou vyzkoušíme, jakmile se vrátíme domů.

V Padang Bai doporučuji k jídlu místní „Warung Lesehan Bali“, který se nachází hned vedle mola pro speedboaty směrem k přístavu. Několikrát jsme si zde dali jídlo a kromě příjemné obsluhy a dobrého jídla potěší i nízké ceny.

Sanur

Do Sanuru jsme přijeli lodí z ostrova Nusa Penida a strávili jsme zde pouze jednu noc v otřesném hotelu „Hotel Sanur Indah“, jelikož náš pokoj měl plesnivé zdi. Přitom jsme museli čekat na úklid pokoje, aby ho prý mohli perfektně nachystat.

Sanur je jinak rušná část Bali. Při procházce k pláži jsme navštívili místní tržnici, kde místní prodejkyně lákají každého k nákupu v jejích obchůdcích. Pláž je dlouhá a byla i čistá s několika rybáři lovících ryby po pás ve vodě. Mnoho resortů kolem pláže však bylo přeplněno především turisty starších ročníků.

Večer jsme vyprovodili naše rodiče na letišti a další den jsme pokračovali na severní část Bali – do Amedu.

Amed

Amed je oblast na severovýchodní straně Bali a skládá se z několika malých vesnic. Ze Sanuru jsme se do Amedu dostali pomocí Uberu. Řidič tam však pravděpodobně jel poprvé (nakonec jsem ho sám navigoval) a chtěl navíc 100 000 IDR za takto vzdálenou cestu. Po zhruba třech hodinách jsme dorazili do ubytování „De Potrak Villas“ nacházející se přímo u pláže „Amed Beach“. Za vstup na pláž pro šnorchlování vybírají místní 5 000 IDR na údajné čištění pláže a je pravda, že pláž byla čistá. Poplatek však neplatíte, pokud jste ubytovaní okolo. Severní pobřeží Bali je známo svým krásným pobřežím, a tak tu najdete nespočet potápěčských center.

Ubytování bylo levné, čisté a příjemně nás překvapilo. Kromě nás jsme v ubytování potkali pouze pár lidí, a tak jsme tam byli v podstatě sami. O ubytování se staral sympatický Peri s jeho bratry, kteří nám se vším poradili a rádi vysvětlili.

Jelikož jsem o potápěčském kurzu uvažoval už na Langkawi, ani chvíli jsem neváhal a přihlásil jsem se do kurzu „PADI Open Water“ zde v centru „Jukung Dive Resort Bali“ za cenu 4 200 000 IDR. Hned druhý den mě čekala teorie a poté první výuka v bazénu. S instruktorem jsem byl sám, a tak se věnoval pouze mě. Další den mě už čekaly první dva ponory v hloubce 12 metrů a to na naší pláži před ubytováním. Do vody jsme šli přímo z pláže a pod vodou jsme viděli korály. Druhý den mě čekaly opět dva ponory, tentokrát však do hloubky 18 metrů u vraku 120 metrů dlouhé americké nákladní lodi „USS Liberty“ v Tulambenu. Ta byla zasažena japonským torpédem a v roce 1963 a byla erupcí sopky posunuta kousek od břehu do moře. Ponory byly úžasné. Vrak lodi je pokryt korály a vegetací, mezi níž proplouvají malé a velké ryby. Svůj kurz jsem pak završil testem, po kterém jsem obdržel svoji PADI licenci a všechny ponory jsem si zapsal do potápěčského záznamníku ponorů.

Další den jsme vyjeli na skútrech (pronájem za 50 000 IDR / den) do vodního paláce „Tirta Gangga“. Cestou jsme si užívali pohledy na okolní hory a rýžová pole, které postupně přechází do teras v kopcích. Vstup do vodního paláce stál 30 000 IDR a uvnitř můžete obdivovat vodní oázy se sochami. Můžete zde také krmit početné ryby ve vodě nebo se ve vymezeném prostoru i vykoupat. Z vodního paláce jsme pokračovali do nedalekého chrámu „Agung Lempuyang“. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o soubor chrámů umístěný vysoko na kopci. Bohužel díky našemu pozdnímu příjezdu už byla dostupná pouze hlavní část. Po darování dobrovolného vstupného jsme vystoupali po schodech nahoru k hlavní části, kde je nádherný výhled na protější horu Mt. Agung, což je nejvyšší hora na Bali s výškou 3 031 m.n.m.

Asi 6 km na východ od našeho ubytování se nachází vrak japonské lodi, která je vhodná pro šnorchlování, jelikož je vzdálená jen několik metrů od břehu a k vidění hned pod hladinou. Dojeli jsme tam chvíli po poledni a ve vodě nikdo nebyl. Užili jsme si tak šnorchlování pouze sami pro sebe a obdivovali jsme korály porostlý vrak. Poté jsme se ještě projeli dále na východ, kde již nenajdete téměř žádné ubytování a uvidíte zde typické balijské vesnice.

Z Amedu jsme další den pokračovali speedboat lodí na ostrov Gili Air, přičemž loď odjížděla přímo z pláže před naším ubytováním.

Jimbaran

Z Gili Air jsme před odletem do Bangkoku udělali přestávku na jednu noc v Jimbaranu na jihu Bali. Jimbaran jsem vybral kvůli blízkosti letiště a také proto, že více známější Kuta je proslulá větší hustotou turistů, krádežemi atd. Ubytovali jsme se v hotelu „Bali Breezz Hotel“ nedaleko hlavní pláže v Jimbaranu. V den našeho příjezdu bylo moře poněkud rozbouřené a pobřeží sužovaly velké vlny. Z pláže a okolí jsme však měli pocit, že je to destinace pro čínské turisty, kteří zde míří do restaurací nabízejících mořské plody.

Ráno nás ze spánku probralo zemětřesení. V první chvíli jsme vůbec neměli tušení, o co se jedná. Najednou ale přišel i druhý otřes, u kterého už nám bylo jasné, o co jde. Byli jsme dost otřeseni a nevěděli jsme, co dělat. Kousek od hotelu totiž bylo moře, a tak jsme se šli na balkón podívat, zda náhodou nejde vlna tsunami. Na recepci hotelu nás však ujistili, že je vše v pořádku a jejich klid naznačoval, že jsou zde otřesy docela běžné. Později jsme z internetu zjistili, že Bali zasáhlo zemětřesení o síle 5,5 a 6,4 richterovy stupnice. Byli jsme však rádi, že se nejednalo o silnější otřesy a případně tsunami vlnu, protože v Jimbaranu se nenachází žádný kopec.

Po uklidňující snídani jsme se ještě vydali do ulic, kde byl již místní trh v plném proudu. Neodolali jsme a nakoupili jsme cukrovou třtinu, kokos a ovoce salak (snake fruit), které vezeme ochutnat zpět rodině a přátelům. Poté jsme už spěchali a pomocí aplikace Grab dojeli na letiště, odkud jsme odlétali do našeho posledního místa – zpět do Bangkoku.